Mikuláš
Postava Mikuláše je spojením skutečné historie, legend a tradic. Narodil se v Řecku, zemřel v Turecku. Přesné datum, ani rok jeho narození není známo, jeho smrt se ale konkrétně datuje k 6. prosinci. Rokem si ani teď historici nejsou jistí. A podle některých jde o úplnou fabulaci, aby se jen nahradil pohanský svátek zrození Diany (římské bohyně lovu).
K šíření Mikulášova kultu došlo až po jeho smrti. Po dvou stoletích kult přesáhl celou řeckou církev, později i slovanské země. Největšího rozmachu v uctívání došlo v 8. století na území dnešního Ruska. O další dvě století později se tento kult rozšířil až do Evropy, hlavně do Německa, Francie a Anglie.
Jako většina světců jeho doby, ani Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen za svatého. Nicméně všechny křesťanské církve ho za svatého uznávají. S jeho svátkem je spojeno rozdávání dárků dětem. Z tohoto podkladu vznikla také mýtická postava Santa Clause, a to zkomolením jeho jména v holandském znění – Sinterklaas, což je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš).
V předvečer 6. prosince navštěvuje Mikuláš, často v doprovodu čerta a anděla, rodiny s dětmi. Ty obdarovává nebo je kárá, podle toho, jak se za celý rok chovaly. Je tak podle staré lidové tradice. Dříve zkoušel Mikuláš dítka z bohatších rodin, jestli umí správně modlitby. Dnes si vyposlechne nějakou básničku, písničku nebo říkanku, a na majetku mu vůbec nezáleží. Čert s andělem plní funkce děsit a utěšovat.
