To byla jasná výzva…
Titulek dnešního článku je i titulek příspěvku Jana Pravdy ze Skupic, který se objevil k publikaci Únor 1948 k nám hovoří ve vzpomínkách, který vydala Katedra dějin KSČ při VUML v Chrudimi v roce 1968. Publikaci si můžete prohlédnout v knihovně v Heřmanově Městci.
To byla jasná výzva…
Dvacet let je jistě doba, která vykoná své (a to kladné i záporné) na mozaice někdejší skutečnosti. Nedokonalost lidské paměti, hlubší poznatky a nové pohledy na onu někdejší skutečnost vylouhuji barvitost některých kaménků mozaiky, některé vydrobí a vyspraví je novým odstínem. A tak si myslím, že s odstupem času je zafixován ve vědomí člověka výsledný obraz jako kompozice onoho rozumového pohledu poznamenaného zmíněnou nedokonalostí hdské paměti a emocí, které v nás někdejší skutečnost vyvolala. I přes tuto, dle mého soudu, obecnou pravdu jsou v životě společnosti i každého člověka události které se dochovají déle, jakoby balzamované, a to tim déle, Čim sytěji jsme je žili.
Jednou z nich je nesporně Únor 1948. Bylo to krátce po maturitě na stavební průmyslovce. Pracoval jsem jako stavbyvedoucí Okresního výboru ČSM v Chrudimi. u podnikatelské fy inž. Matolín a inž. Kerhart na stavbě prvních bytových jednotek nynějšího sídliště „Dukla“ v Pardubicích. Přitom jsem aktivně pracoval ve Svazu mládeže jako předseda.
Patřím k té generaci, která dorůstala svůj dětský věk a dospívala v období okupace a po osvobozen! přijímala vše nové se zanícením a přesvědčením zákonité nutnosti změny tehdejších pořádků. I přes názory některých „hodnotitelů“ někdejší situace se spolu se soudruhy nestydíme za to, že tam, kde nestačil tehdejší náš rozum, bylo srdce - zapálené, odhodlané a neskonale věřící komunistické straně a Sovětskému svazu. To byl také zorný úhel, přes který jsme posuzovali všechny ty události, které jsme prožívali.
Sobotní Rudé právo 20. února přineslo zprávu o stanovisku předsednictva ÚV KSČ ke krizi vyvolané ministry tehdejších stran nár. soc., soc. dem. a lidové. Rozhlasové zpravodajství přinášelo zprávy o demonstraci na Staroměstském iiáměstí a slova soudruha Kf. Gottwalda Volám Vás všechny k bdělosti, dobré Čechy a Slováky, Vás všechny - dělniky, rolníky, živnostníky a intelektuály - k jednotě a svornosti. Tvoile v obcích, v okresech a krajích akční výbory NF demokratických a pokrokových představitelů stran a všenárodních organizací. Zmařte v zárodku jakékoliv provokace reakčních provokatérů. To byla jasná výzva. Po řadě pokusů o rozbití jednoty mládeže, ke které se tehdejší páni ministři bývalé nár. soc., soc. dem. a lidové strany zavázali při podpisu Košického vládního programu, zaútočili na podstatu tehdejší lidové demokracie.
Pamatuji se, že moje cesta vedla na sekretariát krajského výboru Svazu mládeže a odtud do Chrudimě, kde jsme nabídli svou pomoc okresnímu výboru KSČ.
Za svaz mládeže na Chrudimsku jsem se stal členem okresního akčního výboru Národní fronty. Bylo to uznání práce naší mládežnické organizace, uznání za pomoc při obnově hospodářství rozvoji kulturně osvětové Činnosti, všech opatření naší KSČ za boj o upevňování jednoty mladé generace proti rozbíječským snahám mládeže nár soc., soc. dem. a lidové strany.
Z členů naší organizace v okrese jsme organizovali mládežnické hlídky a agitační kolektivy.
Tehdejší únorové dny byly doslova nabity vroucím životem. Vedle povinnosti na stavbě a z funkce zmocněnce národní správy, celý zbývající čas zabrala mi činnost v mládežnické organizaci na našem okrese, spojená hlavně s výsledky prvního zasedáni Ústředního akčního výboru NF.
Ten definitivně skončil s rozbíjením jednoty mladé generace a uznal Svaz mládeže za jedinou organizaci mladých lidí.
Dnes vzpomínáme jaké to bylo velké vítězství, zvláště ona středa 25. února 1948. Byla to i veliká škola pro nnás, příslušníky tehdejší mladé generace, Díky za ni.
JAN PRAVDA, Skupice
Únor 1948 k nám hovoří ve vzpomínkách, Katedra dějin KSČ při VUML,Chrudim,1968
V dalších letech docházelo k ,,eliminaci" protikomunistických skupin a jednotlivců a ke kolektivizaci, jež znamenala, až na malé výjimky, likvidaci veškerého soukromého zemědělství v Československu.
Ve Skupicích a okolí se to přímo dotklo Františka Tomišky a Václava Jiráska, kteří dostali nepodmíněné tresty.
Dále se tresty dotkli např. Matějky Jaroslava z Morašic a Hajzla Jiljí ze Stolan.
Další politické vězně z Chrudimska naleznete v publikaci Perzekuce občanů okresu Chrudim v letech 1948-1989, autor: Josef Ptáček. Z této publikace pocházejí i snímky dole.
Více informací o roku 1948 a pozdějších najdete na:
Ústav pro studium totalitních režimů
