Vánoční zvyky
8. 12. 2010
Vánoční zvyky a tradice, které se dodržovaly a často ještě dodržují, vycházely mnohdy až z pohanských rituálů. Například nohy stolu se obtáčely řetězem, aby se rodina i v příštím roce udržela pohromadě a místo ubrusu se pokládala plachta k setí obilí, aby byla zajištěna úroda i na další rok.
Tyto tradice v současné době nedodržuje (a to celkem pochopitelně) už téměř nikdo. Ale křesťanská tradice se projevuje zejména v pokrmech. Těch bývalo jednak sedm, stejně jako sedm milosrdenství, bolestí a radostí Panny Marie. Přímo typický a charakteristický štědrovečerní pokrm je ryba. A nemusí to být jen klasický kapr. Ryba totiž charakterizuje Ježíše Krista, v Řečtině jeho jméno zní jako Iesús Christos Theú Hyios Sótér (Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel). A první písmena tohoto označení dávají dohromady slovo Ichtys, což je řecky ryba.
Proč se Vánoce slaví?
Pro křesťany jde jednoznačně o oslavu narození Ježíše, pravého člověka a pravého Syna Božího, slaví tajemství vtělení.
Pohané mohou samozřejmě také oslavovat narození Ježíše, ale spíše Vánoce chápou jako svátky lásky a přátelství.
Kdy se Vánoce slaví?
Ačkoli je Ježíš jedna z nejznámějších historických postav, nikdo přesně neví, kdy se narodil. Došlo k tomu, že se na různých místech slavilo v jiný čas. Na křesťanském východě se s oslavou začalo 6.ledna, zatímco na křesťanském západě již 25.prosince.
Příchod božího syna se začal slavit již ve 4. století.
Kde se vzal Ježíšek?
Dříve naděloval dárky svatý Mikuláš. Ježíšek se objevil až v Německu v době reformního hnutí.
Velkým propagátorem byl především Martin Luther (1483-1546). Ten měl odpor k oficiální papežské církvi a také papežskému Mikuláši a začal prosazovat nadělování dárků na štědrý den.
Z počátku to nebylo jednoduché a Luther se setkal s nepochopením. Novému zvyku se začalo říkat Christkind (Ježíšek) a zvyk se později ujal. Těžko si na Ježíška zvykali protestanti i katolíci a celé 16. století bojoval o svou budoucnost. Nicméně se hojně rozšířil po téměř celé Evropě. Jen v protestantské Anglii roznášel dárky sv. Mikuláš, kterému říkají Santa Claus. V Nizozemí podobně roznášel Sinter Klaas.
U nás se Ježíšek zabydlel až v 19.století. Navzdory všem úskalím, která musel Ježíšek překonat, aby mohl navštěvovat o 24. prosinci lidské příbytky a rozdávat dárky, patří dnes bezpochyby k nejoblíbenějším a nejznámějším evropským vánočním duchům.
Betlémská hvězda
Podle Bible se na nebi v době narození Ježíše objevila velká hvězda. Taková, jaká je vidět v každém betlému. Dnes už každý ví, že hvězda s chvostem není pravou hvězdou, ale kometou. Podle astronomů se však v době narození Krista žádná kometa na nebi neobjevila.
Dokonce slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 př. n. l. a pak znovu až r. 66 n. l. - objevila se tedy buď příliš brzo nebo příliš pozdě. Hvězda s chvostem se stala tradicí, až v 15. až 16. století díky proslulému italskému malíři. V roce 1304 maloval Giotto di Bondone fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Inspiroval se vlastním pozorováním návratu Halleyovy komety a malba se tak stala vzorem pro mnoho dalších.
Tím je vysvětlena hvězda s chvostem nad Betlémem, ale opravdová Betlémská popsaná v Bibli byla vysvětlena až německým astronomem Johannesem Keplerem. Ten 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu a spočítal, že k takovému sblížení došlo v roce 7 před n.l. podle tohoto objevu se tedy Kristus narodil již před naším letopočtem.
Tuto skutečnost se podařilo dokázat až v minulém století, kdy bylo zjištěno, že při tvorbě nového kalendáře podle narození Krista bylo uděláno několik chyb a tak je současný kalendář od správného data narození Krista posunutý. Betlémská hvězda, která přivedla tři mudrce do Betléma je tedy sblížení planet Jupiteru a Saturnu.
Zlaté prasátko
Zlaté prasátko se podle tradic zjevuje za odměnu o Štědrém večeru těm, kdo se po celý den až do východu první večerní hvězdy postí. tento zvyk patří k těm nejtajemnějším a dodnes není tato tradice zcela objasněna. Prase však bylo v předkřesťanských dobách symbolem slunce a o zimním slunovratu, na který připadají křesťanské Vánoce, se sluneční kotouč ujímá vlády a noci se pomalu zkracují. Protože půst o Štědrém dni se dříve nebral na lehkou váhu, pomáhaly prasátku hlídat děti i méně laskavé vánoční bytosti.
Dohlížel na ně "svatý šprech", který by prý nezaváhal nezbedovi provrtat bříško, aby se přesvědčil na vlastní oči, že je skutečně prázdné.
Vánoční stromek
Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16.století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno.Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost. Stále zelené větve jehličanů se měly stát symbolem věčného života pravověrných křesťanů.
První stromky byly prý věšeny za špičku od stropu.
Historie vánočních stromků u nás není dlouhá.První stromek se rozsvítil v Praze roku 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K.Liebicha.O třicet let později se již stromky prodávaly zcela běžně,lidé je nazývají Kristovy strůmky.
V té době si rozvíjející se sklářství získalo nové a výzanmné pole působnosti ve výrobě vánočních ozdob.
Vánoční jmelí
Stále zelená cizopasná rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů.Jmelí má mít kouzelné účinky například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnictví a zlých duchů.Léčivé účinky jmelí uznává i moderní věda.
Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahují cévy, proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleroze.
Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem.Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak,že zahrne dobrem všechny,kdo pod ní projdou.
Betlémy
Na konci 18. století přestaly být betlémy jen doménou kostelů, ale přestěhovaly se i do domácností. Základní Betlém se skládal z betlémské jeskyně, jesliček s malým Ježíškem, Marií a Josefem, se přidávali vůl, pastýř s ovečkami a tři mudrci. Materiály určené pro výrobu betlémů byly různé, od papírových přes slaměné, až po ručně vyřezávané ze dřeva.
Vánoční čaj
Jako vánoční čaj se vařil vývar z mladých borovicových ratolestí. Byl to velký zdroj vitamínu C.
Purpura a františek
Purpura je směs voňavých bylin, např. levandule, skořice a hřebíčku a drtě voňavých dřevin, které se teplem rozvoní. Podobné vůně pocházejí z dob Keltů, kteří jako první vůně pálili na ohni voňavé jehličí.
František je, stejně jako purpura, velmi oblíbený. Je to kužel z rozemletého hnědého uhlí s přidanou vůní kadidla.
Tyto dva hlavní voňavé atributy jsou dnes obohaceny o různé vonné oleje a vonné tyčinky.
Hvězda vánoční
Jde o pryšec nádherný (euphorbia pulcherrima) – tradiční ozdobnou květinu pocházející z Mexika. Původně byla bílá. Byla to zamilovaná květina královny Aztéků, ale její srdce puklé ze zmařené lásky obarvilo květinu na rudou barvu, kterou má dodnes.
Svíčky
Jsou symbolem hvězdy zvěstující narození Ježíše. Červená svíce znamená životní sílu, žlutá očekávání a bílá je sváteční. Už pohanské národy zapalovaly ohně na oslavu zimního slunovratu.
Půlnoční mše vánoční
V Čechách se nejslavnější vánoční mše – také mše půlnoční, konaná o půlnoci 24. prosince, slaví v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Podle jedné staré pražské legendy se tu v kapli svatého Václava účastní mše sám český kníže svatý Václav a doprovází jej svatý Vojtěch.
Koledy
Neodmyslitelnou součástí Vánoc jsou koledy. O jejich vzniku bylo natočeno několik filmů a pohádek.
Koledy jsou lidové písně, původně skládané lidem k obřadům zimního slunovratu. Později díky církvi se skládaly koledy jako písně opěvující Ježíše, pastýře, pouť tří králů, koledníky, ale jsou to i přání hospodářům s žádostí o kolední výslužku. Základem koled je radostná novina narození Spasitele. Koledy mají často archaické nápěvy a rytmy. Jsou laděny komorně nebo jako lidové písně, ale i chrámové zpívané balady.
V českých zemích se koleduje od dob husitů. Dá se říci, že jedna část koled vznikla především jako popěvky doprovázející koledování, kdy se hospodářům přálo štěstí a zdraví. Další část koled – ta spíše církevní vznikala až v 15. století, kdy s sebou koledníci nosily jesličky a zpívali o Ježíškovi, stejně jako na Tři krále chodili s betlémskou hvězdou.
Růže z Jericha
Podle legendy starověcí rytíři poblíž města Jericha našli růži vyrostlou z oddenku růže z rajské zahrady. Panna Maria prý na tomto keři sušila pleny Ježíška při útěku do Egypta. Rytíři rostlinu vykopali a přivezli do Evropy.
Tento růžový keř má jen jedno poupě, které nikdy neodkvétá, ale je po celý rok zavřené a teprve o Štědrém dnu rozkvétá. Z květu prý vychází taková záře, že na něm může spočinout pouze pohled spravedlivého člověka s otevřeným srdcem.
zdroj:
http://vanoceuzdenky.osoba.cz/vanocni-zvyky
http://www.chytrazena.cz/spolecnost/svatky/vanocni-zvyky-a-tradice-3809.html
